Na oslavě narozenin si Ida nechala udělat tetovačku na krk, která vypadala jako zašitá rána. Bylo to hodně autentické, když jsme pak jely domů, tak se jí na zastávce ptal jeden přibližně stejně starý chlapeček, proč jí šili krk. Ida mu nakecala, že snědla padesátikorunu a doktoři jí to museli vyříznout krkem. Chlapeček tomu bezvýhradně věřil a byl upřímně šokován. Pak toto vysvětlení zopakovala ještě několika dospělým cestujícím v autobuse, kteří se jí na to ptali - několik z nich vypadalo, že jí fakt věří. Nachytat se nechal i Lexa, který vypadal chudák dost vyděšeně. Tolik srandy s jednou tetovačkou.
Jizvu na krku sice nafejkovala, ale jinak si - co se zranění týče - minulý týden celkem "užila". Nejprve ji kouslo štěně její kamarádky, takže se tam teď bojí chodit, pak najela kolečkovými bruslemi na kámen a rozbila se.
Pak šla kreslit obrázek - nakreslila tři andulky, které nadepsala "máma", "táta" a, asi aby ta analogie nikomu neutekla "dítě - 8 let". Prý šlo o šťastnou rodinu andulek. No... nevím, co k tomu dodat.
Ptala jsem se Idy, co chce k Vánocům. Chtěla králíka nebo kočku, což jsem zamítla. Už si začínám připadat trochu jako jedna moje babička, která má OCD a většinu času tráví tím, že savuje chodník, jogurty, zeleninu... u ní doma by taky kočka neprošla. Do babičky mám sice daleko, protože mám doma takový "provozní nepořádek", ale pozice bobkujících zvířat už u nás zastávají andulky a pes, takže je momentálně obsazeno. Ze srandy jsem se Idy zeptala, jestli by radši nechtěla skákavku, která se jí zdála velmi roztomilá a od té doby s tím pořád otravuje, takže asi budu muset kupovat skákavku. Ta aspoň nebobkuje a nesmrdí.
Dělala jsem dneska (resp. vzhledem k tomu, že je už po půlnoci, tak včera) další várku pečeného čaje. Lexa už ho vyzkoušel a velmi si ho vychvaloval. Přemýšlím, co ještě bych mohla z ovoce na zahradě udělat. Radši bych šla na houby a usušila je, ale zatím pokaždé, když jsem se o to pokusila, tak pršelo nebo byl hnusný vítr.
Dodělávala jsem taky dvě zakázky. Jedna byla z právního oboru - ta mi šla velmi dobře od ruky, protože se v tomto odvětví pohybuji celkem často, takže jsem ji měla rychle hotovou. Druhá byla z technického oboru, ta mi naopak moc nešla a musela jsem dohledávat hodně literatury. Obě jsem dělala cca 4 hodiny, přičemž poměr výdělku byl 9:1. Pro příště vím, že technické zakázky raději nebrat. No... to se sice snadno řekne, ale netroufám si zakázky moc odmítat, protože nikdy nevím, kolik jich ještě bude. Můj obor je dost ohrožen AI a i když jsou tu nějaké sezónní výkyvy, těžko se odhaduje, kdy mi byznys exne. Taky už mě to přestává bavit... dělám to už deset let a tak nějak toho začínám být přejedená. Peníze jsou sice pěkné, a to opravdu hodně pěkné, ale asi bych pro změnu raději dělala něco kreativnějšího, nebo aspoň něco, u čeho bych přemýšlela jiným způsobem, tvořila něco rukama... prostě změnu. Sedět u počítače dost ovlivňuje moji psychiku - všímám si, že když jdu třeba na zahradu sekat trávu nebo hrabat shnilé ovoce, tak mám pak pozitivnější myšlení. Ale asi bych nechtěla dělat něco s lidma... to je vždycky za trest.
Za trest je i to, že pořád nemám auto. Půjdeme zase se ségrou na TRX, příští týden jdu na koncert a jezdit všude busem je takové... neflexibilní. Sašu (ten se mi nabídl, že to zařídí) si pošlu pro smrt, s jeho time managementem tu budu ještě v době, kdy Slunce expiruje.
Žádné komentáře:
Okomentovat