Opět budu každý den referovat o naší cestě postupně, abych si zkrátila dlouhou chvíli při čekání.
Dneska odlétáme. Sice až pozdě večer, ale čeká nás dlouhá cesta do Prahy a pak na letiště. Ráno jsem nic nestíhala, potřebovala jsem zařídit xy věcí od andulek až po otestování vzdáleného přístupu k PC přes tablet. Byla jsem asi hlavou nějak mimo, protože se mi nějakým zvláštním hnutím mysli podařilo nalít si krém s pantenolem nikoli do cestovní lahvičky, ale do lahve s kondicionérem. Proč jsem to udělala? Absolutně netuším.
Do toho si všichni vzpomněli, že ode mě něco potřebují. Paní si ode mě nakoupila knihy na Vintedu, tak jsem je ještě na poslední chvíli balila a Lexa s nimi letěl do Z-Boxu. Dva mí bývalí klienti chtěli přípravu na obhajobu. Saša mi dohodil nového klienta. Vzhledem k tomu, že ve výsledku mi všechny tyto aktivity přinesou peníze, nestěžuju si, ale nemuselo se to nakumulovat v pár hodin před odjezdem. 😁
Saša se včera mezi řečí vyjádřil, že měl nějakou virózu. Vypadá nějak pohuble - buď omezil příjem vlašáku a uzenin, nebo je to vedlejší efekt stresu a virózy. Tedy nevím, jestli má stres, ale já bych ho teda měla, kdybych měla strávit měsíc a něco před Vánoci v Brně na trzích, dala za to několik desítek tisíc a teprve si začala dělat zásoby zboží. Přijde mi, že organizace nikdy nebyla jeho silná stránka. Samotná tvorba ano, na to je hodně šikovný, ale asi by potřeboval nějakého kouče, který by ho motivoval. Ale já už bych mu do toho kecat neměla.
-------
Aktuálně zevlíme na letišti v Larnace a čekáme, až otevřou stánek s kartami na bus. Ještě je tu možnost, že se do té doby dopustím zločinu - ale kdybych u soudu zopakovala Lexovy otázky typu "Takže domů pojedeme busem?", tak by mě rychle osvobodili.
Let proběhl až na nějaké ty turbulence celkem v pohodě. Tedy s výjimkou vzletu, kde pilot snad o něco štrejchl a já si říkala, jestli by bylo moc trapný vyskočit z letadla... Nakonec jsem to vyhodnotila jako trapný a smířila jsem se s tím, že sice umřu, ale aspoň se nebudu muset rozvádět. No a přistání bylo taky takové tvrdší. Lidí úlevou tleskali.
-------
Věci, které jsme stihli ztratit:
- klobouk
-------
Věci, které jsme zatím našli:
- korálkový náramek s krystalem
--------
Na letišti v Larnace se Idušce prakticky instantně podařilo ztratit klobouk. Hledali jsme ho, nenašli. Smůla, no. Ale na druhou stranu jsme na zastávce autobusu našli náramek. Iduška vyhodnotila, že je to vlastně dobrá výměna. Já bych raději nekupovala další klobouk.
--------
Ubytování jsme hledali docela dlouho, protože v Google Maps to bylo špatně označené. Naštěstí Lexa na chvíli zapnul hlavu (což se zase tak často nestává) a všiml si, že z jedné fotky u inzerátu ubytování lze vydedukovat, ve kterém domě to je. Pak už jsme to našli fakt rychle. Já si šla prakticky hned lehnout, protože jsem byla unavená jako štěně. Děcka však průběžně otravovala, že mají hlad, tak jsme vyjeli nakoupit do Lidlu. Mají tu levné ryby a mořské plody, takže si uděláme týden středomořské kuchyně. 💛
Pak jsme šli do moře. Bohužel jsme s sebou nemohli vzít kruh, který jsem si složitě vydyndala od Jiřinky, protože se nám nevešel do zavazadla - nicméně Prozřetelnost nás poctila svou pozorností, protože mi můj dočasný landlord oznámil, že tu předchozí rodina nechala několik nafukovacích kruhů a můžeme si je půjčovat dle libosti. Takže i ten kruh nakonec máme.
-------
Ukončím to trochu na melancholické vlně. Je to tu krásné, ale trochu mi tu chybí někdo dospělý, kdo by to sdílel se mnou. Myslím, že kdybych měla s kým zajít do restaurace, jít se pozdě večer projít, nebo tak něco, povýšilo by to můj zážitek na vyšší level. Řešit jen sama sebe je sice v jistém ohledu fajn, ale život s někým je... o něčem jiném (nevím, jaké přídavné jméno zvolit).
Žádné komentáře:
Okomentovat