O zvyšování fyzičky a dárcích pro učitelky

Dnes, když jsem šla pro Idušku do školy a na asi čtyřmetrovém svahu jsem sotva popadala dech, napadlo mě, že jít na túru s takovou fyzičkou bude sebevražda (vlastně jsem si představovala, jak někde na kopci upadnu do mdlob a sežere mě medvěd), takže bych měla asi trochu trénovat. Jako první oběť jsem si vybrala Idu, které jsem navrhla, že si můžeme udělat pěkný výlet po okolí a jít se pěšky podívat třeba na dářská rašeliniště. Idu to moc nepřesvědčilo a Lexu později také ne, takže asi budu muset použít tvrdší vyjednávací metodu a nalákat je na nějaký jejich oblíbený pokrm, třeba na zmrzlinu nebo hranolky. 

Když už jsem u sladkostí, kupovala jsem dnes dárek učitelkám na konec roku. S Lexou je to jednoduché, má jednu třídní učitelku, s Idou je to bohužel složitější, ta má jednu třídní učitelku, která je zároveň ředitelka, pak má asistentku pedagoga, speciální pedagožku, vychovatelku v družině a nakonec paní učitelku, která je sice neučí, ale pomohla jí dostat se na ZUŠ, takže jí budu muset také připsat nějaké kredity. Takže jsem kupovala celkem šest bonboniér. Připadám si jako ségra se čtyřma dětma, ta asi řeší podobné problémy.

Obecně jsem dneska byla přehnaně aktivní, vyprala jsem několik praček prádla (Lexa brzy pojede na brigádu a poté pojedou i s Idou na dovolenou s prarodiči), posekala kus zahrady, zlikvidovala nějaké nežádoucí keře... a pak jsem na dvě hodiny usnula na gauči. 😕😀Po šlofíku jsem si dodělala několik restů v "práci" a donutila Lexu vyplnit papíry k brigádě, u čehož jsem chytila nerva. Má to původ v tom, že naše tiskárna tiskne pouze JPEG, takže jsem musela Lexu instruovat, aby všechna PDF převedl do JPEG a vytiskl je. Zdůraznila jsem mu, že je nutné vytvořit JPEG a ne JPG. Třikrát. Když jsem se po chvíli vrátila zkontrolovat situaci, řinuly se mu z tiskárny prázdné papíry... samozřejmě to převedl do JPG... občas mi přijde, že poslouchá úplně jinou částí těla než ušima. 

Saša mi nedávno říkal, že ten obchod na nádraží, který si převzal po skorotchánovi a chtěl tam dělat obchůdek s řemeslnými výrobky, zase předal zpátky. Nějak nevím, co si o tom myslet - ani to tam neotevřel, asi z nedostatku času, zboží a brigádníků, ale to je jen moje domněnka, nechtěla jsem vyzvídat (od té doby, co mě neprávem obvinil, že ho šmíruju, mám obavy se ho na cokoli ptát, abych nevypadala jako nějaká bláznivá stalkerská ex). Je to škoda, řekla bych, myslím, že třeba nějaký "městský merch" by se tam prodával dobře a nájem asi nebyl nijak šílený. Ale tak asi je to součást nějakého jeho širšího obchodního záměru.