Než jsme včera s Idou odjely na oslavu Vikyho narozenin, stavily jsme v obchodním centru koupit nějaké dárky pro něj a pro Iduščinu kamarádku, která má pro změnu oslavu zítra. Koupily jsme nějaké hračky a pak mě napadlo, že Ida vlastně nemá žádné pořádné letní sandály, tak jsme zašly do Sportisima nějaké vybrat. Ida všechny mé návrhy odmítala s tím, že "Tyhle jsou moc dětské, já už jsem velká a chci něco pro velkou holku.", načež si vybrala duhové sandály se smajlíky, korálky a obrázky (ehm... jakože cože?). Problém byl, že její velikost neměli, takže mě začala přesvědčovat, že ty boty vel. 32 jí opravdu jsou (ona má vel. 30), následně začala i brečet (toliko k velké holce), dokud jsem jí neslíbila, že z internetu objednám menší velikost.
Když jsem chtěla konečně vyjet z parkoviště a jet k ségře, všimla jsem si lístku za stěračem. Někdo mi oznámil, že mi naboural auto, dokonce nechal telefonní číslo. Super. Napsala jsem mu SMS, aby mi napsal potřebné informace o sobě a svém autě do e-mailu - abych měla důkaz, že jsem ho hned kontaktovala - a šla jsem si nafotit své nabořené auto. Dotyčný odepsal, že mi to pošle během dneška, přičemž zatím nic neposlal... no ještě se mu připomenu (tvl jak někdo může zapomenout, že někomu nabořil auto?!), pak asi budu muset volat na policajty, protože zanechání lístku za stěračem se i tak klasifikuje jako ujetí od nehody.
Jelikož šlo "jen" o promáčklé plechy, odjela jsem po důkladném nafocení události k ségře na narozeninovou párty. Musím teda říct, že já jsem to měla o něco lépe zorganizované - zvolila jsem taktiku, kdy jsem hned od začátku zahrnula příchozí jídlem a pitím. A taky jsem tam měla méně opilých a nahých lidí... těmi nahými lidmi myslím jakože nahé potomky, tak divoké to zase nebylo, aby se tam váleli opilí naháči. 😀 Ale děti se asi s bazénem bavily více - Ida v něm vydržela snad dvě hodiny. Přišla i moje máma a ten týpek, co byl i na minulé párty, a který pořád mluví o slepicích. S Idou jsme si chvíli pinkaly s pálkami a jeho největší obavou bylo, ať nám to nevletí do ohrady se slepicemi, že by to prý mohl sežrat kohout. Týpek chodil s Petrovou ex... asi chápu, proč ten minulý čas, já bych asi taky nedala, být až druhá... po slepicích. 😀
Domů jsme přijely až kolem desáté a já šla hned spát, protože jsem ráno musela vstávat kolem 6., abych stihla napsat a poslat jedenáctistránkovou práci, u které jsem měla deadline v deset dopoledne. No nakonec jsem to stihla, a dokonce jsem prošla AI kontrolou na 0 %. Firma, pro kterou dělám zakázky, totiž zavedla kontrolu odevzdávaných materiálů detektorem AI obsahu. Já k těm detektorům moc důvěru nemám - zkusmo jsem tam nechala projet svou bakalářskou práci z roku 2014 a vyhodilo mi to 15 % AI obsahu... celkem se divím, že obvykle projdu s 0 %.
Přes den bylo tak strašné vedro, že se mi nechtělo nikam jít, ale Ida mě dvakrát vytáhla ven... jednou pro zmrzlinu a podruhé na Dářko na koupání. Původně jsem ji chtěla odradit tím, že tam musíme jít pěšky, ale kupodivu její touha jít se koupat byla silnější než odpor k chození (který se u ní objevil poměrně nově), takže jsme šly. Objevila jsem tam část, kde je hodně dlouho mělčina, takže jsem se nemusela bát, že se utopí. Ukázalo se to jako dobrá volba, protože trvala na tom, že poplave bez rukávků, takže v hloubce bych trnula hrůzou.
I dnes měla Ida divné řeči o Sašovi. Nevím, co ji to poslední dobou popadlo, obvykle o něm buď nemluví vůbec, nebo tak nějak neutrálně (třeba co bude dělat, až pojede za tátou, že má u táty hada a podobně). Tentokrát po mně chtěla, ať jí překládám do češtiny "Táta miluje mámu." a z nějakého důvodu ji to velmi pobavilo. Asi je to nějaká hodně opožděná reakce na rodinné trable.
Žádné komentáře:
Okomentovat