Včera mě naštval Duolingo - měla jsem v italštině rozjetou řadu 250 správných odpovědí a když jsem si šla dělat další lekci, rozjel mi to zase od jedničky. Aniž bych udělala chybu. Wtf? Io sono confuso e arrabbiato. (Snad jsem to napsala správně... to by byla první chyba asi po týdnu. 😁)
Dneska by měly být zveřejněny výsledky talentových zkoušek na ZUŠ, kam se Iduška hlásila na kytaru. U zkoušek mi říkali, že tam talent vidí, ale že je Ida ještě hodně malinká, takže pokud ji nepřijmou tento rok, máme přijít příště. Paní naznačovala, že mají tentokrát jen čtyři místa, protože se jeden vyučující rozhodl neotevřít svou třídu (házela při tom obviňující pohledy na svého kolegu), takže chovám jistou naději, že by se ještě mohl počet přijímaných navýšit. Ale uvidím. Zatím freneticky každou chvíli aktualizuji jejich webovky. 😁
Blíží se konec roku, tentokrát škola končí oběma dětem o pár dní dřív. Dnes se uzavíraly známky - Iduška má samé 1, jak se dalo očekávat, Lexa nemá žádnou 4, což je mnohem lepší, než jsem čekala. Ten přechod ze ZŠ na SŠ ho celkem semlel, takže mu přes prázdniny chystám menší "letní školu". Chudák.
Říkám si, že bych ho za jeho výsledky měla nějak odměnit... ale jak, když na jednu stranu nejsou dobré, ale zase jsou mnohem lepší, než se předpokládalo... takže si říkám, že bych mu dala nějaký danajský dar, třeba túru do hor. Teda ne přímo do hor, to bych asi chcípla se svou fyzičkou, spíš do nějakého podhůří, k alpským jezerům, nebo tak něco. To by bylo pěkné - navíc mi teď přišla výplata, která byla celkem příznivá, takže by snesla i nějaký ten předražený alpský hotel. 😁 Peníze budou, my nebudeme, že jo... Sleduji jednoho streamera, který obvykle vysílá zfetovaný, což je sice věc, kterou neschvaluji, ale musím uznat, že on je v takovém stavu dost vtipný, hlavně když se snaží předávat nějaká "životní moudra". I když jsou to obvykle strašné kecy, u kterých se dost nasměju, tak nedávno měl opravdu dobrý point, a to když říkal, že streamováním vydělává opravdu hodně peněz, ale v podstatě mu nic nezbyde, protože všechno utratí - a vysvětlil, že kdyby měl najednou umřít, nechce přijít na to, že jenom pracoval.
Tohle popravdě není můj životní styl, všechno utratit a žít ze dne na den (já jsem schopná mít na účtu šestimístnou částku a přemýšlet o tom, jestli si koupím mátový čaj za 19 Kč nebo radši za 13 Kč), já jsem spíš člověk, který si pravidelně posílá peníze do investic a přemýšlí nad tím, co tu po něm zůstane pro jeho děti, nebo za co by žil, kdyby ze dne na den ztratil práci, ale vlastně mu musím dát za pravdu v tom, že kdybych se třeba teď dověděla, že za měsíc umřu, tak bych strašně litovala toho, že jsem toho vlastně moc nestihla. Kdyby se mi toto stalo, objednala bych si na zbytek života cestu po světě (s dětmi samozřejmě), ale stejně bych měla pocit, že je to málo. Teď to tedy trochu měním, učím se jazyk, trochu tvořím, předělávám zahradu a občas si někam vyjedu, ale obecně jsem hodně let žila jen tak, že jsem pořád pracovala a nic nezažila.
Tím nechci říct, že bych teď šla utratit všechny svoje peníze za cestování a zážitky, ale v nějaké rozumné míře si na to vyčlenit část rozpočtu... Ostatně jsou lidé, kteří vydělávají polovinu toho co já, ale cestují dvakrát tolik.
Včera mi Saša donesl svou knihu, kterou mi kdysi dal a napsal do ní věnování "Mému miláčkovi Leonce". Byla to pro mě situace matoucí minimálně stejně jako název té knihy, ale asi jen nechtěl mít doma něco, co mu mě připomíná jako osobu, kterou kdysi miloval.
Žádné komentáře:
Okomentovat