V pondělí jsem byla s dětmi ve Vatíně na návštěvě u mámy, sešla se tam také sestra s rodinou (Petr plus čtyři děti). Lexa tam ke svému velkému překvapení zjistil, že moje máma má bratra. Asi nějak takhle:
Máma: "No a brácha..."
Lexa: "Počkej... ty máš bráchu?"
Já: "No přece strejdu Luďka, toho znáš, ne?"
Lexa: "No znám, ale nevěděl jsem, že je to brácha od babičky."
Já: "A kdo sis myslel, že to je?"
Lexa: "Já jsem nad tím nikdy takhle nepřemýšlel."
Petr byl z této konverzace tak mrtvý smíchy, že si musel dát čtvrté pivo. Ségra zase hodně řešila jejich vesnickou telenovelu, že její dva sousedi mají složité vztahové peripetie - jeden soused spí s manželkou druhého a ten druhý pro změnu spí s nejlepší kamarádkou té manželky. Zajímavé je, že spolu pořád chodí na pivo - zajímalo by mě, co si tam tak vypráví. "To je hrozný, moje manželka už mi týden nedala." "To je divný, mně dala.". Nevím, třeba jim to vyhovuje, ale z mého pohledu takové vztahy nemají valnou hodnotu.
Saša má tento týden u sebe Idu, ale bohužel to pro mě neznamená, že bych si mohla přispat, protože pravidelně ráno řeším telefonáty typu "Poslala jsi mi to?", nebo "Nemáš baťůžek pro Idušku?". Zajímalo by mě, jestli už se zítra konečně kontinuálně vyspím. :-D
Trochu mi to připadá, jako by Saša se mnou sice nechtěl vztah, ale chtěl ten vztahový servis, tedy že máš vždycky někoho, na koho se můžeš obrátit a kdo za tebe / s tebou něco vyřeší, co sám řešit nechceš / nemůžeš. Pro něj je to asi pohodlné, ale pro toho druhého (tedy pro mě) je to nepříjemné, protože zde vzniká dojem, že se bývalý partner zase přibližuje, ale on tím přitom sleduje něco zcela jiného (úlevu od zátěže).
Žádné komentáře:
Okomentovat