Dneska měl Lexa třídní schůzky. Sedla jsem si do třídy a jeho učitelka se mě zeptala: "Vy jdete na třídní schůzky?". Kdybych nechtěla zachovávat dekórum, odpověděla bych něco ve stylu "Ne, já jsem jen tak šla kolem a řekla jsem si, že by bylo pěkný tady chvíli posedět.", nebo něco takového. To bude asi tím, že vypadám ještě celkem juvenilně na to, jak jsem vlastně stará. Navíc jsem si vzala štekle (jakože podpatky), to mi obvykle trochu změní posturu, a nechala jsem si rozpuštěné vlasy, to vypadám trochu méně přísně než s obvyklým drdolem/culíkem. Výsledný dojem byl evidentně "já jsem tady mezi těmi čtyřicátnicemi omylem".
Vzhledem k jeho trochu horšímu prospěchu v matice jsem nezůstala u obligatorní návštěvy u třídní, ale vydala jsem se i k matikářce. Ta mi sdělila, že mají pravidelné domácí úkoly a také že dostávají materiály, které mají nahrané i na třídním OneDrive disku. Byla jsem překvapená. Ona byla překvapená, že jsem překvapená. Lexa byl doma taky překvapený. Evidentní nečekal, že budu obcházet i odborné učitele. Obvykle totiž naše konverzace vypadají nějak takhle:
"Lexo, píšete nějakou písemku z matiky?"
"Asi ne."
"A máte nějakou učebnici, ze které můžete procvičovat?"
"Ne."
Správná odpověď by byla samozřejmě "Ne, ale učitelka nám pravidelně dává příklady na procvičování, další příklady máme na OneDrive a taky dostáváme domácí úkoly.". No, teď už to vím, takže prospěch z matiky by měl jít rapidně nahoru.
Saša se poté, co na mě před pár dny tak zběsile řval do telefonu, celkem rychle vzpamatoval a už zase iniciuje neutrální (emocionálně nezabarvený) telefonický kontakt. Dneska mi volal kvůli Idušce a u toho mi referoval, že se stěhuje. Nevím, proč si myslí, že ho zběsile šmíruji, když mi vlastně všechny takové informace dává sám. Ne že bych to chápala.
Žádné komentáře:
Okomentovat