Dneska mám narozeniny. Už jsem ve věku, kdy je to spíš depresivní událost, takže jsem se rozhodla oslavit to poměrně skromně výletem po památkách, což je moje oblíbená aktivita. Bohužel se to nedá říct o Idušce, která ještě před odchodem z bytu začala řvát a vztekat se, že rozhodně nikam nepůjde, že jsem blbá máma a že táta udělal dobře, že mě opustil a že jsem na něj byla pořád zlá (do vysvětlování, že to není tak jednoduché, jsem se raději nepouštěla). Takže Idušku příště nebrat.
Lexa je v tomto ohledu lepší materiál, protože když se řekne, že se někam jde, tak prostě jde, i kdyby to mělo být třicet kilometrů daleko. Jeho nic nepřekvapí, ani "Vem z lednice tu hlávku salátu, vezmeme ji do Budapešti s sebou, aby se nezkazila.", nebo tak něco. Mimochodem salát jsme si dělali k večeři.
Fňukání, řvaní a nadávání pokračovalo až na Rybářskou baštu, pak jsem dětem koupila zmrzlinu a situace se částečně uklidnila. Rybářská bašta je krásná, popravdě se mi líbila více než Budínský hrad, který je hned vedle. Bylo tam hodně lidí i přesto, že nejsou ještě letní prázdniny, kdy to tam musí praskat ve švech. Několik Asiatek mě nezávisle na sobě poprosilo, ať je vyfotím - asi proto, že žena s dětmi nevypadá na to, že by jim čórla mobil.
Cestou tam i zpět jsme šli přes ten slavný Széchenyi Lánchíd, tzv. řetězový most, který byl fakt krásný a udržovaný... Koukala jsem, jestli někde neuvidím korozi nebo nepořádek, ale nic. Obecně mě udivuje, že v centru a u památek to Maďaři až perfekcionisticky udržují, ale jakmile vyjdete mimo tyto lokality, začne to vypadat úplně jinak (trochu jako v Itálii na Sicílii). Ale mohlo by to být horší, mohl by být bordel všude.
Taky mi přijde, že to tu smrdí méně než třeba v Praze. Jakožto celoživotní nekuřák mám dost kvalitní čich a v Praze typicky kolem metra nebo u rohů budov často cítím pach moči - tady se také občas objeví, ale rozhodně ne tak často jako v Praze. Přitom Maďaři nevypadají, že by byli nějak čistotnější než Češi, spíše to bude kvalitními komunálními službami. Čeho jsem si dále všimla, je vysoká míra žen s viditelnými plastikami. Často na FB vídám různé memy na téma "napíchané rty", ale ani ve velkých českých městech jsem zatím nepotkala mnoho žen, co by je takové vážně měly. Tady jsem viděla za těch několik dní snad třicet exemplářů. Moc se mi ta móda nelíbí, přijde mi, že to dané ženě na kráse nikdy nepřidá (tedy teď myslím takovou tu extrémní formu napíchání rtů, ne nějaké decentní zvětšení), ba naopak, navíc si jsou ty ženy pak strašně podobné. Ale proti gustu... někomu se to asi líbit musí, když je to tu tak časté.
Zítra se tedy balíme a jedeme domů. Zjišťuji, že na intenzivně chodící výlety (denně jsme nachodili tak 15 kilometrů) je čtyři až pět dní tak akorát. Už mě z toho chození začínají chytat kyčle, asi bych měla takto někam jezdit častěji a více chodit.
Žádné komentáře:
Okomentovat