Moje angažmá v antikvariátu končí podivnými interakcemi. Ne že bych na to nebyla zvyklá. Chodí tam pan Sýkora a mluví o tom, jak se dinosaurům zjevovala Panna Marie. Ale tohle jsou podivné interakce s normálními lidmi, respektive s nepsychiatrickými pacienty (a to se nemusí vždy vzájemně podporovat). Dneska mi tam například přinesl nějaký pán elektrické topení. Jakože vážně... prý si všiml, že tam mám zimu a on už ho nepotřebuje. Vypadá dosti nově, asi ho dám nahoru do podkroví - Lexa si tam chce dělat pokoj. Pak si ještě koupil knížku a dal mi skoro stovku dýško. Pak přišla paní a přinesla mi svíčku se Santou. Idušce se velmi líbí a chtěla by si ji zapálit, ale zároveň nechce, aby se rozpustil.
Ještě mě pár směn čeká, třeba ještě někdo něco zajímavého přinese.
Měla jsem ve čtvrtek a v pátek hektický den, protože si Iduška vzpomněla, že by chtěla podarovat své kamarády dárky. A jelikož v pátek měli poslední den školy, musely jsme den předtím večer nasednout do auta a dojet do nákupního parku něco nakoupit. Pak jsem to až do jedné do rána balila a chystala jí nějaké další věci na besídku plus na představení, které měli na gymnastice. Byla to taková prezentace nových sestav pro jarní sezónu pro rodiče a příbuzné - Iduška má skladbu Pretty Woman a musím říct, že jí to šlo moc pěkně. Nevím po kom to má, ale má přirozené nadání pro ladný pohyb. Možná to je nějaký gen, který ve mně generace čekal, aby se mohl projevit, protože si vážně nevzpomínám, že by z mé rodiny někdy někdo sportoval (kromě mámy, která cvičila na Spartakiádě).
Nakonec budeme trávit Vánoce v Bystřici. Nevím proč, ale nemám z toho moc dobrý pocit. Asi proto, že je to naposledy a bude to celé takové divné, protože tam bude samozřejmě i Saša. Nevěděla jsem, jestli mu mám koupit dárek, nebo ne - nakonec jsem tedy koupila takovou neutrální maličkost, abych nevypadala jako úplný de..l, že jsem mu nic nekoupila, ale zároveň aby to nevyznívalo zoufale a přehnaně emocionálně. Také jsem si to musela celé racionalizovat, abych si nedělala plané naděje, protože to by mi zvládnout celou situaci vůbec nepomohlo. Saša mi v tom nevědomky dost pomáhá, jelikož na mě dosti kašle, neozývá se a ani nic jiného. V takové atmosféře se mi to racionalizuje poměrně snadno.
Tento rok pro mě tedy bude končit jinak, než jsem původně zamýšlela. Doufala jsem, že po konci antikvariátu budu mít víc času, vlastně že všichni budeme mít na sebe víc času, že si třeba i uděláme nějakou dovolenou a tak... no nakonec je všechno úplně jinak.
Co vy a váš závěr roku? (Mimochodem tuhle anketu jsem pracně vytvořila v HTML a přes Apps Script.)
Žádné komentáře:
Okomentovat