Dnes jsem měla podivnou interakci v antiku. Zákazník si tam vyzvedával knihu o partyzánech ze Žďárska a u té příležitosti jsme se zapovídali. Řekl, že je fotograf, a jestli bych někdy chtěla nafotit svatbu, mám dát vědět. Tak jsem mu řekla, že svatba bohužel není úplně aktuální záležitost, protože řeším spíše rozchod, na což si mě chtěl vyfotit na mobil (v tomu mu zabránila přítomná přítelkyně), aby mě ukázal kamarádovi. Vypadá to, že trh s ženami v okolí je značně vyprázdněn, to už je potřetí, co mě chce někdo někomu dohazovat. Kdyby mi nebylo mizerně, tak by mě to i pobavilo.
Iduška byla dnes na návštěvě u kamarádky a když přišla domů, brečela. Zajímalo mě, co jí je - říkala, že se jí stýská po tátovi. Tohle jsou pro mě obzvláště těžké chvíle. I když se jí snažím utěšit tím, že za tátou brzy pojede, je evidentní, že jí chybí rodina jako celek. Před pár dny mi říkala, že by k Vánocům chtěla FNAF hru, tričko s Jednorožčí akademií a to, aby se táta vrátil. Tyhle věci Sašovi ani neříkám, zní to jako laciné přemlouvání.
Při scrollování Facebookem (poslední dobou je tupé zírání na FB můj oblíbený vymývač mozku) jsem narazila na meme, na kterém bylo něco ve smyslu: "Proč tak spíš?" - "Protože když jsem vzhůru, můj život se rozpadá.". Tohle sedí na moji situaci - také bych ráda usnula a vzbudila se v době, kdy mi bude lépe a moje situace bude vyřešená...
Žádné komentáře:
Okomentovat